Innsbrucké soustředění

Tímto byl stanoven nový historický milník, 15. únor 2019 se zapsal do dějin oddílu Green Trees Monkeys. Po druhé v historii se vyrazilo na víkendové soustředění v určený ČAS! Bez ohledu na naše výsledky dosažené usilovným „soustředěním“ se to dá požadovat za dosti velký úspěch. Na oslavy však nebylo zbytí. A tak pod vedením zkušeného kouče Jirky a (více) pohledné Leničky vyrážíme vstříc rakouskému Innsbrucku.

K výletu jsem se přidal na poslední chvíli. Členy oddílu Green Trees Monkeys pravidelně potkávám na Smíchoffě. Upřímně to je vždy dosti deprimující setkání. Představte si cestu, která je pro vás zdánlivě nedosažitelná, ale nechcete odejít bez jejího zdolání. Přijde k vám malá holka se zeleným tričkem GTM a tuhle cestu vyleze na první pokus…

Vždy jsem byl zastáncem teze „S čím lepšími trénuješ, tím lepším budeš“. Takže děkuji Jirkovi a Leničce za úžasnou příležitost stát se lepším lezcem a za možnost jet i přes drobnou komplikaci.

Po několika hodin spánku v postelích, jejichž uspořádání bylo velmi obdobné apatykářskému stolku a vydatné snídani se vydáváme směr Kletterzentrum Innsbruck. Zahřátí svalů, protažení, nahoru a dolů na stěně a pak vzhůru na „On sight“ lezení. Začalo se na 5a a postupně se šlo víš a víš. V závěru se přešlo na osobní maximálku s krokováním v obtížnosti. Celý den ovládla Ari spolu s Eliškou, které nastoupily do několika 8a. Kluci a Fanda (#transgender) mají ještě, co zlepšovat. Každý do toho dal vše, a tak náš head coach povolil, tolik opěvované, lezení na boulderovce, samozřejmě až po nácviku rychlolezení.

Plnoletá „svobodná“ část, Tonda a já, jsme si řekli, že by nebylo špatné si zalézt také na venkovní stěně, což po západu slunce nastavilo zcela nové podmínky. Pravděpodobně i lepší, protože Tonda exceloval na 7a, čímž udělal krásnou tečku za sobotním lezení na laně.

Dolez pak probíhal na zasloužené boulderovce, kde se opičky a i dokonce hlavní opičák Jirka velmi vyřádili.

Osobní dojmy z lezeckého dne s těmihle výbornými lezci jsou dosti smíšené. Kombinace naprostého vyčerpání a pocitu blížící se nirváně je velmi zvláštní. Jirka mi ukázal, jak lézt efektivně. Teď konečně vím, jak se mohu zlepšit, což je přesně to, co jsem od celého soustředění očekával a to je teprve první den. Zítra nás čeká oddílový závod.

Dle obličejů opic, které jsem spatřil v neděli ráno, jsem dostal živou představu o tom, jak asi vypadal obličej Lazara po jeho vzkříšení. Není divu předchozí den vyšel na 11 hodin lezení a boulderů. Dnes nás však čekal GTM Cup. Začalo se v rychlolezení, tuto disciplínu zcela ovládl Fanda se svými 17,14 vteřinami. Pokračovalo se „on sightem“. Vyzpovídal jsem jednoho ze závodníků.

J - „Tondo, jak se cítíš po své první cestě – 6b+?“

Tonda - „Očekával jsem, že budu mít problém po včerejším výkonu, ale cítím neskutečnou formu, kterou bych mohl bez problému konkurovat i olympijským sportovcům.“

Svá slova nám Tonda vzápětí potvrdil na své druhé cestě – 7a, kterou zvládl bez sebemenších potíží. Tondův výkon však zcela zastínil Vojta, který vylezl tu samou cestu a byla to pro něj vůbec první 7a cesta vylezená na „on sight“. Vypadá to, že energie innsbrucké stěny, nadšení a odhodlání vyhrát GTM Cup vytváří pocit, který očividně přebíjí únavu i drobná zranění a dalo naším závodníkům novou sílu bojovat o vítěznou medaili. Pokud ovšem někdo zalezl par excellance byla to naše all stars trojice Ari, Eliška a Fanda. Ti předvedli naprostou lezeckou symfonii na černé 8a. Bohužel naše trio tato cesta pokořila, i přesto předvedli takové pohyby o jakých mnozí jen sní.

Pokračovalo se na boulderu. Závodilo se v 7 cestách a to vše hezky na únorovém sluníčku. , Tondovi ani po několikahodinovém lezení zdaleka nedošla hrubá síla.

Celkovým vítězem Green Trees Monkeys Cupu se stal Kuba, který nejen, že bojoval jako lev, ale ve finálovém „on sightu“ vylezl doposud svou nejtěžší cestu – 6b+ a zapsal si tak osobní rekord.

Na soustředění do Innsbrucku s Green Trees Monkeys jsem se přihlásil na poslední chvíli a jsem za to hrozně rád a pokud by byla možnost neváhal bych jet znovu. Jirka mi ukázal, jak mohu zlepšit svou techniku a dovést své lezení k dokonalosti. Zároveň bych rád poděkoval Fandovi, Vojtovi, Kubovi, Ari, Elišce a Tondovi za úžasnou motivaci. A v poslední řadě obrovské díky Leničce za to, že nám dělala tu hodnou. Doufám, že se mi brzy opět naskytne příležitost se s touhle šílenou opičí bandou zase někam podívat.

Článek napsal Albert Ondráško